Přeskočit navigaci
Safe Internet Day

Příběhy



Jak jsem volala na linku důvěry

Nikdy jsem si nemyslela, že budu volat na linku důvěry. Já, která si se vším uměla poradit, co víc, na kterou se obracely kamarádky s žádostí o radu, podporu a já jim ji vždycky dala. Byla jsem to ucho, které poslouchá, ruka, která pomůže. Ale to, že i mě něco trápí, na to už řeč nepřišla. Naštěstí toho nebylo moc, měla jsem - i mám - myslím spokojený život. Ty občasné trable a těžkosti jsem zvládla a překonala vlastními silami, prostě zatla zuby a šla dál.

Pak se to ale stalo. Uvědomila jsem si, že nějak nemám radost ze života. Ráno vstávám, protože musím, s kamarádkou zajdu na kafe, protože se to čeká, a s mým milým... jak je to vlastně s ním? Jsme spolu už šest let, bydlíme spolu, známe se, víme co jeden od druhého čekat... Ale to je asi tak všechno. Má spoustu zájmů a aktivit, pořád někde lítá s kamarády, často večírek protáhnou do rána a vrací se značně "společensky unavený", popovídat si s ním - o čem? O fotbale, o lezení na skály, o počítačích? Ke mně se taky nechová jako dřív, ne nijak ošklivě, to ne, jen prostě... jako bych mu byla jedno. Taky jsem začala v poslední době myslet na dítě, a když jsem to před ním nadhodila, dočkala jsem se jen "blázníš"? Můj život jako by stál, pořád ve stejných kolejích... Na jednu stranu bylo příjemné "mít svoje jisté", na druhou - proč se teda cítím tak mizerně? Když jsem o tom začala s někým mluvit, často jsme skončili právě u toho - buď ráda, že máš práci, že máš chlapa, který ti nezahýbá a nosí domů peníze, a že si nepopovídáte, no a co, je to chlap, ti na řeči nejsou... Ale já to pořád cítila jinak. A tak jsem si řekla, že to zkusím probrat ještě s někým jiným, někým, kdo mě třeba vůbec nezná, kdo má zkušenosti a může mi poradit. Volba padla na linku důvěry a já volala. Ne že bych neměla pochyby - určitě ano, vždyť se mám vlastně docela dobře a jim volá určitě spousta lidí s vážnějšími problémy, třeba jim někdo umřel, nebo dítě bere drogy... co já vím. Ale paní na druhém konci drátu vzala moje trápení vážně a asi půl hodiny jsme si povídaly. O tom, jak mi je, co mám a co bych chtěla mit, co vlastně chci, a co pro to můžu udělat... Dostala jsem i pár tipů, jak mluvit s mým přítelem, jak mu dát najevo, jak se cítím a co bych chtěla. Ne, nevyřešily jsme všechno, ani jsem vlastně nedostala žádnou konkrétní radu. Jen jsem si s její pomocí ujasnila, jak to mám. A bylo taky příjemné být chvíli v té pozici někoho, komu se naslouchá, jehož problémy jsou teď nejdůležitější. Vypovídat se a utřídit si myšlenky. Přemýšlím taky o tom, že bych se objednala k nějakému psychologovi, přeci jen to rozebrat ještě trochu víc. Jsem mladá a život mám před sebou, tak proč si jej nezařídit, tak jak já budu chtít? A proč si nenechat pomoct od někoho, kdo mi pomoct může?

Uvidím, co bude dál, jestli s přítelem zůstaneme, nebo pokročil čas a půjdeme každý svou cestou...To je otevřené. Ale už vím, že tak, jak je to teď, to už dál nechci.

zpět

Kontakty na linku důvěry

Telefon

549 241 010

Mobil

608 902 410

Skype

modralinka

E-mail

help@modralinka.cz

 

V provozu denně
od 9.00 do 21.00 hod.


ikona - FaceBook

Modrá linka je členem International Federation of Telephone Emergency Services


 

Kdo nás podporuje...


English flag  English