Přeskočit navigaci
Safe Internet Day

Příběhy



Příběh od Robina

Ahoj Modrá linko,

k tomuhle emailu se přemlouvám přesně rok a nějaký ten měsíc...

Nevim ani, jak bych vlastně měl začít...

Všechno možná začalo už na střední škole, kdy sem začal chodit se spolužačkou Jitkou, byla to láska jako trám, seděli sme v jedné třídě v jedné lavici a domů jezdili stejným busem. Snesl bych jí "modré z nebe"... Chodili sme spolu téměř 3 roky. Snad po 9 měsících jsem teprve byl schopen se s ní vodit za ruku, nevím, strašně sem se bál, co když to nepůjde... za další rok a 9 měsíců jsme spolu zkoušeli spát, ale bohužel se nepodařilo (navíc si již nevzpomínám - spíš je to jako noční můra), mno a hned na to před maturitou mi dala kopačky... (celý ten vztah jsem vlastně byl jenom s ní - dneska již vím že je to chyba, ale tenkrát bych udělal cokoli být s ní každičkou sekundu)... A tak dál...

Tohle problém nebyl, protože i když jsem tu holku miloval na 100%, tak prostě kopačku beru jako naprosto normální věc... (I když mi hodně lidí - včetně mé sestry - řeklo, že sem magor, když to "jen tak beru"). Do téhle doby sem byl jakž takž vpohodě kluk - byl sem uzavřenej! a tahle holka mě naučila "smát se", protože do téhle doby jsem se prostě před světem uzavřel, takže nikdo vyjma mé mamky na mě nikdy nepoznal, co si skutečně myslím, resp. jaký mám pocity. A tak jsem se uzavřel do sebe je?tě víc a nikoho k sobě nejsem schopný pustit.

Po střední škole sem šel na vejšku. To byla snad moje nejhorší zkušenost - byl jsem doslova hozen do prostředí, kde jsem neznal jedinou živou duši (na střední pár kámošek ze základky a postupně celá třída). Bydlel jsem na koleji ještě z dob komunistů, protože to vypadalo jako v lágru... Na chodbě mrtvo, vrátná se tvářila jako když hlídá mukly a ve škole mi to taky nešlo (studoval jsem obchodku a jako vysokou sem si dal počítače, což byl koníček)...

Takže sem s vysokou musel jednoznačně skočit, a udělal sem to sám již v prvním semestru -- poté sem nastoupil do práce a dělal do září kdy sem zkusil znovu vysokou tentokráte na jistotu - ekonomického zaměření... Jenže aby toho nebylo málo tak se mi narodil brácha takže mamka odešla na mateřskou dovolenou, čímž rapidně klesly příjmy rodiny... A tak sem se dostal na vysokou a obratem se všechno zlepšilo... Dostal sem výborného spolubydlícího, který mě za týden představil celé koleji (do dneška sem mu vděčný). Celej prvák byl hooodně o pohodě i když sem neměl moc peněz díky přírůstku do rodiny sem musel hooodně šáhnout do své kapsy a financovat školu (jenže to šlo, protoše sem s tím počítal dopředu a část peněz z výplaty si schovával právě na takovýhle výdaje...) Mno peníze mi vydržely do konce prvního semestru a dál sem si musel zřídit kontokorent a financovat to takhle.

V té době se mi naskytla také příležitost začít pracovat v Belgii jako quality engeneering což sem využil a dodnes s tim financuji školu. Po prázdninách po všech úvahách sem si koupil auto s tím, že se finanční situace zlepší... (začnu vydělávat autem)... Teď jsem nakonci druháku a vůbec svůj život nechápu... A škola mě jaksi přestává bavit, mám pocit, že mě strašně vyčerpává... mám z ní pocit, že to nikam nevede...

A teď vlastně co je problém... Problém je to, že jsem stále jenom se sám sebou, pokud se někde ocitnu ve společnosti, nedokážu se bavit, mám odstup od lidí, dovedu se bavit pokud je tam člověk, který to nějakým způsobem "vede". Nemám problémy se zapojit do téměř jakékoli diskuze, protože téměř o všechno se zajímam nebo sem něco četl... A už vůbec s holkami.... Vlastně jenom představa, že se nějaký dotýkám - a to vůbec nějak sexuálně - prakticky i podání ruky ve mě vyvolává pocity euforie a blaženosti, nicméně se s ní nedokážu bavit.

Jenom sedim jako "pecka" a čekám vlastně co udělá ona... Mám pár velice dobrých kamarádů a kamarádek, ale ani jim se nedokážu svěřit, resp. s obyčejnýma problémama určitě ale ne se specifickými... (na tyhle mám mamku - ke který přistupuju vůbec ne jako k mámě ale spíše jako k nejlepšímu z nejlepších přátel). Jenže zase to má ale, protože brácha ji tak strašně vyčerpává, že ji nechci vůbec zatěžovat se svými problémy... Doma mám největší pohodičku, drobet se škorpíme s tátou... Dodnes mu mám za zlé, že mě nikdy nepochválil a nikdy na mě neměl čas (v té době podnikal a podnikání sežralo všechen čas).

Párkrát jsem přemýšlel i o sebevraždě (to sou ale kraviny který píše každej co, ale je to tak) jenže na to se mám moc rád než abych někde skončil...

Takže abych to shrnul mám jedinej problém, jak navázat vztah, abych nevypadal jako magor, co se neumí ani s holkou bavit... Mám pocity méněcennosti, a že všechno co udělám nebo řeknu bude ta největší kravina, co kdy slyšela...

zpět

Kontakty na linku důvěry

Telefon

549 241 010

Mobil

608 902 410

Skype

modralinka

E-mail

help@modralinka.cz

 

V provozu denně
od 9.00 do 21.00 hod.


ikona - FaceBook

Modrá linka je členem International Federation of Telephone Emergency Services


 

Kdo nás podporuje...


English flag  English