Přeskočit navigaci
Safe Internet Day

Příběhy



Kůň snů

Jmenuji se Iva a od svých 2 let mám moc ráda koně. Když mi byly tří roky začala jsem se stýkat s koňmi, pomáhala jsem malým jezdcům sedlat a uzdit své poníky. Postupně jsem vyrůstala a konečně ve svých 5 letech jsem poprvé sedla na koně. Pořád si vzpomínám na ten úžasný pocit který se mi rozlil žaludkem když se se mnou ten poník rozešel. Postupně mě učili abych ho řídila sama a já se toho chopila s velkou radostí. Poníka, kterého mi přidělili jsem měla nadevše ráda a považovala jsem ho za vlastního. Jezdit jsem se učila velmi rychle protože mě sestra od mých 3 let učila číst, proto mi maka kupovala jezdecké příručky. Když jsem měla pět let, nebyla v knihovničce žádná nepřečtená příručka, tak mi sestra nosila z knihovny.

V šesti letech jsem se stala zamlklou a divnou. Stalo se to, protože mého poníka srazilo auto. Většinu času jsem proseděla na posteli a tiše ronila slzy. Když mě zavolali na jídlo, stáhla jsem se pod postel. Jíst jsem chodila jen večer a to velmi málo. Když jsem v 6 letech nastoupila do školy, začalo to, co jsem nechtěla aby se stalo. Všichni se spolu skamarádili a se mnou chtěli taky, jenže já opět nevnímala nikoho, plakala jsem a ani když o mém chování spravila naše paní učitelka mamku, nepřestala jsem. V 7 letech jsem byla velmi hubená tak jako nikdo z rodiny nebyl. Už se mi pomalu začalo vracet mé já, i když jsem přestala jen plakat a pomalu jsem začala vnímat věci kolem sebe.

V osmi letech jsem u babičky potkala velmi vlivnou dívku. Řekla jsem jí o svých problémech a ona mi pomohla. Spolu jsme začali chodit do jedné stáje, kde jeden pán přijímá nové členy i nezkušené a jakmile jsem mu ukázala že umím jezdit hned mě přidělil do pokročilých. Později když jsem už několikrát projela všechny stájové koně, dovezli tam nového hřebce. Byl velmi divoký. Mně se moc líbil, jenže ten pán mi ho zezačátku nechtěl přidělit. Byl to fríský kůň jménem Amadeus. Společně s ním přivedli i kroťase Daniona kterého přidělil Irče která už postoupila tam, kam já. Po dlouhých dnech přemlouvání mi ho přidělil. Já jsem se s Amíkem pomalu sbližovala až jsem si ho jednoho dne pohladila. Ten pán to všechno sledoval a byl udivený.

Po několika týdnech práce jsem ho pomalu přivykala na sedlo a uzdu. Nic mi neudělal ani když jsem mu vtláčela do huby udidlo. Poprvé jsem si na něj sedla a jeli jsem do haly. Byl to ten nejbáječnější pocit!!! Úplně jako by se všechny problémy scvrkly v něco nicotného! Amadeus jemně došlapoval na hlínu. Kopyta nebyla ani slyšet. Když to zdáli pozoroval Petr nevěřil svým očím. Zavolal všechny ve stáji a jakmile jsem před ním zastavila a pokusila jsem s Amíkem udělat úklonu všichni na mě koukali jak súvy z nudlí! Amadeus se jim uklonil! Petr se mně zeptal jestli by ses s ním nechtěla zkusit pár překážek nevěřil vlastním uším. Právě jsem své "ano" pronesla znělým, pevným hlasem, který ode mně nikdo neslyšel ode dne kdy mi umřel Fall. Postavili mi pár křížků, taxisův příkop a zeď a já ji s Amíkem projela bez chyby.

Od té doby jsem s ním jezdila na vyjížďky a největší obrat nastal 2 dny po mých 9. narozeninách. Petr mi oznámil že mě s Amadeusem přihlásil na okresní dostihové kolo které se koná 15 srpna. Zúčastnila jsem se ho a skončila 2.! Byla jsem šťastná, jak nikdy předtím. Amadeus byl skvělý a jedna holka před námi nás předstihla jen o 2 body. Už jsem se s Amdeusem zúčastnila mnoho souteží. Jeho oblíbené místo je 1. kde skončil 8x. Na 2 místě skončil 5x a na 3 jen 2x. Teď už je mi 12. Jenže rodiče o tom nevědí. nikdo z naší rodiny to neví a já chci aby, se to dozvěděli až budu studovat. O prázdninách se zúčastňuji Parkurové dráhy stupně L. Doufám, že vyhrajeme.

zpět

Kontakty na linku důvěry

Telefon

549 241 010

Mobil

608 902 410

Skype

modralinka

E-mail

help@modralinka.cz

 

V provozu denně
od 9.00 do 21.00 hod.


ikona - FaceBook

Modrá linka je členem International Federation of Telephone Emergency Services


 

Kdo nás podporuje...


English flag  English