První ročník brněnské akce spolupořádaly organizace Klára pomáhá, Asociace poradců pro pozůstalé a Modrá linka za podpory pracovní skupiny Prevence sebevražd Národního ústavu duševního zdraví a P.S. žij. Setkání se odehrálo v Botanické zahradě a arboretu MZLU na tř. Generála Píky. 

Představení knihy Sebevražda…a jak dál

V úvodu představila editorka Alena Scheinostová svoji knihu Sebevražda… a jak dál?!, kterou v roce 2023 vydala organizace Cesta domů. Kniha nabízí několik pohledů na to PROČ? Proč se častěji zabíjejí muži? Co si počít se sebevražednými myšlenkami? Co když náš blízký mluví o tom, že by chtěl všechno skončit? Proč se zabíjejí děti? A jak překonat bolest po dobrovolném odchodu blízkého.

Až 80% lidí někdy na sebevraždu pomyslí. „Dispozice k úzkostem a depresím se dědí,“ řekla Alena Scheinostová. „Častým jevem je také tzv. Wertherův efekt, tedy inspirovaná sebevražda. Když se v médiích objeví informace, že si nějaká celebrita vzala život nebo někdo v okolí spáchá sebevraždu, mohou to ohrožení lidé chápat jako návod. Zvlášť děti jsou na to velmi citlivé,“ dodala Scheinostová a pokračovala: „Když jsem začala na knize pracovat, nejpřekvapivějším zjištěním pro mě bylo, jak vysoká ta čísla jsou. Každý čtvrtý člověk má ve svém okolí někoho, kdo si sáhl na život.  Chodila jsem po ulici a počítala: raz, dva, tři, čtyři - tenhle někoho takového znal.“

Téma sebevraždy nemá být tabu

Po představení knihy následovala debata mezi přítomnými psychoterapeuty, psychology a pozůstalými, ve které se ukázalo, že například: „ Národní ústav duševního zdraví spolupracuje se Správou železnic jednak na větším zabezpečení tratí a za pomoci AI pracuje na vytipovávání míst, která by mohli lidé zvolit pro skok pod vlak,“ řekla Dagmar Šléglová, předsedkyně Asociace poradců pro pozůstalé a doplnila: „Také věnují větší péči strojvůdcům, kteří mají osobní zkušenost s se sebevrahem na kolejích. Dostanou dva dny volna a mohou požádat o psychologickou pomoc. 

Bohumila Horská z Modré Linky připomněla, že na Slovensku organizace IP umístila do míst, která si často sebevrazi vybírají pro ukončení života, velké cedule s telefonními čísly na krizovou pomoc a textem Nezostávajtě sami. Ukázalo se, že to je opravdu účinné a lidé na krizové linky volají.

Promluvil také otec jednadvacetileté studentky, která si vzala život před rokem. Stále se snaží pochopit, proč?, ochránit rodinu, syna. „Byla úspěšná sportovkyně, studovala vysokou školu, absolvovala stáž v zahraničí… těžce nesla i malý neúspěch, ale netušil jsem, že je to tak vážné.“ „Byla pro nás inspirací, ne my pro ni, ale ona pro nás,“ doplnila matka zesnulé.

Svíčka za ztracený život

Původní záměr rozsvítit svíčky za zemřelé na louce arboreta překazil déšť. Alespoň krátká procházka umožnila účastníkům sdílení s trochou soukromí. Farářka Československé církve husitské Sandra Silná pak promluvila o dvou letošních rozloučeních s lidmi, kteří dobrovolně odešli ze života. Připomněla dávku statečnosti, kterou takové rozhodnutí vyžaduje, a hlavně neoprávněnost tyto lidi soudit.

Po zapálení svíček, které se kvůli počasí odehrálo ve vestibulu arboreta, hovořily o svých pocitech dvě sestry, jejichž matka si vzala život před dvěma lety. Jedna z účastnic pak přečetla básničku od svého syna jeho ztracenému kamarádovi.

Oborníků i pozůstalých se na prvním ročníku brněnského pochodu Svíčka za každý ztracený život sešlo kolem dvaceti. Renata Klímová, předsedkyně spolku Klára pomáhá, pak řekla: “Chceme otevírat toto téma a rozbíjet ticho kolem sebevražd. Terapie a sdílení ve svépomocných skupinách jsou pro pozůstalé velkou podporou.”

Před každou bouřkou se zvedá vítr - vnímejte změnu chování lidí ve svém okolí.