Já Jsem úzkost

<img src="https://directus.modralinka.cz/uploads/modra-linka/originals/7cff3746-2177-4eda-b324-68bc5b1048b8.png" alt="Uzkost" width="346" height="349" />
Mysl&iacute;m, že už jsme se potkali. S&nbsp;někter&yacute;mi čten&aacute;ři se zn&aacute;m velice dobře, s&nbsp;jin&yacute;mi jde sp&iacute;&scaron; o letmou zn&aacute;most. Někomu se můžu zd&aacute;t děsiv&aacute; a boj&iacute; se, jestli zase nepřijdu. No jo, to se st&aacute;v&aacute;. Vlastně je dost možn&eacute;, že se je&scaron;tě setk&aacute;me. Chtěla bych ale, mil&yacute; čten&aacute;ři, abys věděl, že se mě nemus&iacute;&scaron; ob&aacute;vat. Jsem emoce jako každ&aacute; jin&aacute; a věř, že i j&aacute; &ndash; děsiv&aacute; &Uacute;zkost &ndash; se d&aacute;m zvl&aacute;dnout, a kdo v&iacute;, třeba dok&aacute;žu b&yacute;t i užitečn&aacute;. O tom ale až na konci. Abys věděl, že to, co ř&iacute;k&aacute;m, je pravda pravdouc&iacute;, dovol mi, abych se ti bl&iacute;že představila.&nbsp;
Jedn&iacute;m z m&yacute;ch př&iacute;buzn&yacute;ch je pan Strach. Ač jsme si bl&iacute;zc&iacute;, stejn&iacute; nejsme. Pan Strach se totiž boj&iacute; něčeho jasně dan&eacute;ho, konkr&eacute;tn&iacute;ho (třeba obř&iacute;ho pavouka na zdi nebo hlasit&eacute;ho křiku pana &scaron;koln&iacute;ka). J&aacute; vlastně sama nev&iacute;m, čeho se tak boj&iacute;m. Někdy sama sebe, jindy toho, že se něco zl&eacute;ho stane a j&aacute; nebudu vědět, co dělat nebo ř&iacute;ct. Občas trv&aacute;m chvilku, jindy zase hodně, hodně dlouho. Jsem taky různě velk&aacute;. Můj br&aacute;cha Neklid moc nevyrost, zato sestra Panika, to je kus žensk&eacute;! Jen co je pravda.
R&aacute;da o sobě d&aacute;v&aacute;m vědět, takže nen&iacute; těžk&eacute; mě přehl&eacute;dnout. Když nav&scaron;t&iacute;v&iacute;m Tvou hlavu, zřejmě začne&scaron; myslet na to, že se může něco děsn&eacute;ho st&aacute;t. Zmrzne&scaron; a ztuhne&scaron; jako kostka ledu a svět se z&uacute;ž&iacute; do skoř&aacute;pky l&iacute;skov&yacute;ho ořechu. V&nbsp;těle hodně bu&scaron;&iacute;m srdcem - um&iacute;m ho rozklepat jako poř&aacute;dnej ř&iacute;zek. No a se žaludkem, s n&iacute;m um&iacute;m divy! Když ho roztoč&iacute;m, může se i on otočit vzhůru nohama. Čich&aacute;m, čich&aacute;m &uacute;zkost. Tv&eacute; potn&iacute; žl&aacute;zy mě nade v&scaron;e miluj&iacute;, ale tento n&aacute;&scaron; vztah lidem zrovna dvakr&aacute;t nevon&iacute;. R&aacute;da bych s člověkem chv&iacute;li pobyla, ale ten, kter&yacute; mě zrovna zaž&iacute;v&aacute;, to vět&scaron;inou nechce, takže uteče, odejde, nebo se mě prostě snaž&iacute; rychlost&iacute; blesku zahnat někam hodně, hodně daleko.
Jak jsem psala, c&iacute;t&iacute;m se asi jako Strach, ale někdy, když vybouchnu, může ze mě b&yacute;t i pěkn&yacute; Panick&yacute; z&aacute;chvat (pan&iacute; psycholožka by sp&iacute;&scaron; řekla Panick&aacute; ataka). S&eacute;gra Panika, no to jsem cel&aacute; j&aacute;. Ale vět&scaron;&iacute;, rychlej&scaron;&iacute;, stra&scaron;livěj&scaron;&iacute;. Ten, kter&eacute;ho se chytne, se často jenom klepe, boj&iacute; se, a nemůže pomalu ani promluvit. Nen&iacute; třeba h&aacute;zet flintu do žita, panika často odejde sama. Je v&scaron;ak důležit&eacute; d&aacute;t pozor, aby si člověk s Panikou neubl&iacute;žil. Může se posadit (třeba na koberec), opř&iacute;t si z&aacute;da o zeď a zhluboka d&yacute;chat. N&aacute;&aacute;&aacute;dech, v&yacute;&yacute;&yacute;dech, n&aacute;&aacute;&aacute;dech, v&yacute;&yacute;&yacute;dech&hellip; No a až Panika odejde, je dobr&eacute; se o tělo, kter&eacute; je pak hodně vys&iacute;len&eacute;, poř&aacute;dně postarat. Dopř&aacute;t mu odpočinek, uvařit tepl&yacute; čaj a svěřit se někomu, komu věř&iacute;m. No a až mi bude trochu l&eacute;pe, je dobr&eacute; vyhledat odborn&iacute;ka &ndash; psychologa nebo psychoterapeuta. Dok&aacute;žou vyslechnout a naučit, jak s Panikou pracovat. Chce&scaron; o nich vědět něco v&iacute;c? Prr, prr, nebuď na mě moc hrr. To si řekneme zase někdy jindy.
Paniku m&aacute;me za sebou, teď bych Tě r&aacute;da naučila, jak se vypoř&aacute;dat se mnou. Prvn&iacute; krok jsi již, mil&yacute; čten&aacute;ři, udělal &ndash; sezn&aacute;mili jsme se (dobr&aacute; pr&aacute;ce!). Nyn&iacute;, až se znovu setk&aacute;me, bude&scaron; vědět, kdo jsem a jak vypad&aacute;m, takže už nebudu ž&aacute;dn&yacute; nezn&aacute;m&yacute; stra&scaron;idlo. No, a pak na mě vlastně plat&iacute; podobn&eacute; věci jako na Paniku. Hodně důležit&yacute; je, abys v&nbsp;době, kdy přijdu, a ty zrovna o mou př&iacute;tomnost st&aacute;t nebude&scaron;, myslel na něco jin&eacute;ho. To se snadno řekne, myslet na něco jin&eacute;ho &ndash; nemysli na růžov&eacute;ho slona, že jo. Ale je to tak. Někter&yacute;m lidem pom&aacute;h&aacute;, když začnou poř&aacute;dně zaměstn&aacute;vat mozek &ndash; poč&iacute;taj&iacute; př&iacute;klady, sč&iacute;taj&iacute; řady č&iacute;sel, nebo se třeba snaž&iacute; vybavit si co nejv&iacute;c letopočtů, kter&eacute; si pamatuj&iacute;. Může jim k&nbsp;tomu pomoci třeba aplikace Nepanikař (tu si může&scaron; st&aacute;hnout do mobilu, j&aacute; už jsem to udělala). Ze zku&scaron;enosti můžu ř&iacute;ct, že jsou lid&eacute;, kter&yacute;m pomohlo mě přiznat druh&yacute;m. Řekli sv&eacute;mu okol&iacute;, jak se c&iacute;t&iacute;, a hned to bylo snaz&scaron;&iacute;. Někdy dokonce ostatn&iacute; přitakali, že mě taky znaj&iacute; a hned byl den veselej&scaron;&iacute;. Bohatě ale stač&iacute; napsat kamar&aacute;dovi, rodině a popov&iacute;dat si třeba o něčem &uacute;plně jin&eacute;m. Někter&yacute;m lidem pom&aacute;h&aacute; klidn&aacute; hudba nebo relaxačn&iacute; techniky (na&scaron;i kamar&aacute;di z Nevypusť du&scaron;i o nich napsali pěkn&yacute; čl&aacute;nek zde: nevypustdusi.cz/2018/11/05/relaxacni-techniky), ale ty je &uacute;plně nejlep&scaron;&iacute; praktikovat pravidelně a trochu se v&nbsp;nich pocvičit už s&nbsp;předstihem.&nbsp;
Na zač&aacute;tku jsem psala, že Ti můžu b&yacute;t užitečn&aacute;. No je to tak! Představ si, že dok&aacute;žu tělu pomoci, aby se připravilo na nebezpeč&iacute; a nebo se mu raději &uacute;plně vyhnulo. Když nejsem moc velk&aacute;, dok&aacute;žu motivovat a pomoci b&yacute;t pozorněj&scaron;&iacute;, udělat m&eacute;ně chyb. Pravda ale je, že se snadnu vymknu kontrole, a pak je se mnou těžk&eacute; poř&iacute;zen&iacute;.&nbsp;
Možn&aacute; zn&aacute;&scaron; někoho, kdo se mnou m&aacute; vět&scaron;&iacute; zku&scaron;enosti, než ty, a ř&iacute;k&aacute;&scaron; si, jak mu asi pomoci. To je od tebe &scaron;lechetn&eacute;. Zač&iacute;t se d&aacute; t&iacute;m, že mu d&aacute;&scaron; přeč&iacute;st tento dopis. Pak by &scaron;lo navrhnout, že se může svěřit &ndash; nejl&eacute;pe někomu bl&iacute;zk&eacute;mu a dospěl&eacute;mu, třeba rodičům. Když začnu přerůstat přes hlavu, dobře to se mnou um&iacute; pan psycholog nebo pan&iacute; psycholožka, jak jsem psala v&yacute;&scaron;e u s&eacute;gry Paniky. Dobře mě znaj&iacute; a v&iacute;, jak&yacute; f&iacute;gle na mě funguj&iacute;. No jo, v&aacute;žně jsem někdy pěkn&eacute; kv&iacute;tko. Dal&scaron;&iacute; možnost&iacute; je zavolat na Modrou linku. Na&scaron;i pracovn&iacute;ci v&iacute;, co na mě funguje a dok&aacute;žou podpořit, když si se mnou bude&scaron; cht&iacute;t poradit. Pokud si nejsi jist&yacute;, jak d&aacute;l, můžou Tě vyslechnout a doprovodit ve Tv&eacute;m hled&aacute;n&iacute;. Kontakty na ně najde&scaron; na <a href="http://www.modralinka.cz">www.modralinka.cz</a>.&nbsp;
Teď, když jsi mě drah&yacute; čten&aacute;ři poznal, co uděl&aacute;&scaron; d&aacute;l?&nbsp;
 Dopis Žlut&eacute; koale nadiktovala jej&iacute; dobr&aacute; zn&aacute;m&aacute; &Uacute;zkost, se seps&aacute;n&iacute;m pomohla Marťa a s &uacute;pravami kolegov&eacute; z Modr&eacute; linky. Srdečně zdrav&iacute;me!
Čl&aacute;nek si můžete st&aacute;hnout i ve form&aacute;tu pdf.

„Já jsem Úzkost, těší mě.”